Hrubý domácí

Kurátor
Jiří Ptáček

Bodné, sečné, řezné, nášlapné, ostré, tupé, těžké, hroty, břity, zuby, jehly, nože, kopí, palice, pěst, úder, rána, bolest, jizva…Rohožka, půdorys, byt, postava, tvář, displej, graf, vzhůru, vzhůru, vzhůru, více, více, více…
Hrubě opracovaná realita. Neobroušené nýty a první stopy rzi, které mimochodem Roubalovi docela vadí. Ale jsou tam. To víte, domácí provedení. Domácí násilí. A vedle v místnosti elegantní křivky ohýbaných kovových tyčí. Efektní černá skla s pregnantně vyleptanými křivkami grafů. Jenže střih, kontrast. Dřevěné platformy, do nichž jsou skla vsazena, jsou z laciného dřeva. Na některé konstrukce jsou napíchnuty omlácené kousky betonu. Kultura násilí. Kultura kapitalismu. Dobýt, ovládnout, získat, posílit. Roubalovy sochařské konfigurace dávají fyzickou podobu neviditelnému ideálu síly, který je podstatným hybatelem naší civilizace. Jedněm dává moc. Druhé srazí na kolena a přiměje je přijmout podřízenou roli. Zažít si svoji bezmoc. Nechtějme ale příběh, třebaže i tentokrát, jak je u Roubala zvykem, se někde skrývá, je zcela konkrétní a nahlížený zásadově a kriticky. Je to příběh, který se z výšin velké politiky a ekonomiky snáší na prahy našich domovů. Sledujme ale raději materiály, tvary, abstrahované znaky. Hroty hrozící bolestí, půdorysy a fragmenty lidských domácnosti a stabilně stoupající křivky.  

Tomáš Roubal (*1982) vystudoval v Ateliéru volné grafiky na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Za svoji Černou knihu byl v roce 2012 odměněn titulem Nejkrásnější česká kniha roku v kategorii krásné literatury. V posledních letech se však nejvíce zajímá o práci se třetím rozměrem. Zázemí v kresbě ovšem nezapře ani ve svářených sochách či bronzových odlitcích: v základu to jsou povětšinou „čáry“ – linie tažené prostorem. Občas se Roubal věnuje také nástěnným malbám. Jednu z nich před dvěma lety vyvedl na stěnu Galerie Měsíc ve dne, když byl pozván na kolektivní výstavu České malířství dvacátého prvního století v deseti obrazech. Z jeho posledních samostatných výstav lze jmenovat například ty v bratislavských Photoport Gallery (2014) a HotDock Gallery (2015), v Colloredo-Mansfeldském paláci Galerie hlavního města Prahy (2014), nebo v pražské galerii Nevan Contempo (2017). Během letošního roku vystavoval v pražských off-space City Surfer Office, Holešovická šachta a Altán Klamovka. Společnou výstavou s Antonínem Jirátem se také vrátil do HotDock Gallery v Bratislavě.